Oslovení komunity

Vytváření prostoru pro komunikaci a spolupráci není jen otázkou poskytnutí platformy — je také potřeba postarat se o to, aby se všichni cítili vyslyšeni a oceněni a věřili, že jsou součástí něčeho smysluplného. Při zapojování lidí z komunit musíme postupovat s jasným záměrem a ujistit se, že jde o upřímné interakce, nikoli jen snahu o to, abychom si tento úkol mohli odškrtnout jako splněný.

Místo spoléhání se pouze na formální pozvánky nebo veřejná oznámení dáváme při organizování akcí v Prištině i jinde přednost osobnímu zapojení. Tento přístup zaručuje, že při formování našich aktivit zazní a zohlední se i ty hlasy, které by jinak mohly zůstat vynechány. Když se s lidmi potkáváme v místě bydliště nebo tam, kde se často nacházejí, ať už jde o komunitní centra, nebo jiné oblíbené místní prostory, překračujeme digitální metody, a tak rozvíjíme hlubší propojení a skutečně se učíme komunitě porozumět. Díky tomu můžeme pořádat inkluzivnější a účelnější akce.

Toto osobní zapojování lidí významně ovlivňuje fungování našich zásadních prostorů Galeria 17 a Rezidenca 17. O angažovanost místní komunity usiluje Galeria 17 od svého vzniku. Vůbec první skupinou pozvanou do galerie byli místní, žijící v sousedství tohoto prištinského prostoru, a dostali tak příležitost zhlédnout zahajovací výstavu dřív než kdokoliv jiný. Od té doby máme na každou výstavu připravený edukační plán a strategie oslovování publika. Součástí je, že oslovujeme školy, univerzity a nejrůznější neziskové organizace a spolky věnující se spřízněným tématům a zveme je do galerie. Podle tématu dané výstavy vždy zveme vyučující, přednášející a studentstvo na přednášky, diskuze a reflexe v galerii. Kromě toho všechny výstavy dokumentujeme v 360stupňovém formátu, a tak umožňujeme skupinám, které z různých důvodů nemohou na návštěvu fyzicky, aby si akci užily prostřednictvím virtuální reality.

Jeden z nejpůsobivějších okamžiků takového zapojování nastal, když jsme virtuální výstavu ukázali skupině studujících, kteří se s tak imerzivní formou umění do té doby ještě nesetkali. Mnoho z nich studovalo na kosovských školách, kde s těmito technologiemi přišli do kontaktu jen vzácně, zejména kvůli nedostatečné infrastruktuře a obtížným podmínkám v řadě škol. Jejich nadšení bylo nakažlivé, dokonce jsme zaslechli komentář: „Tohle je jako procházet se vesmírem!“ Tento zážitek prokázal, jakou sílu mají nové technologie, když zpřístupňují umění těm, jež by se do tradiční galerie možná ani nemuseli dostat kvůli svému místu bydliště nebo finančním omezením.

Rezidenca 17 se ve svém rozvoji řídí podobnou filozofií. Do rekonstrukce této zanedbané veřejné budovy, kde dnes sídlí Rezidenca 17 — někdejšího domu, kde žil spisovatel Hivzi Sulejmani —, jsme od počátku zapojovali různé skupiny, aby spolupracovaly s nevládními organizacemi a studujícími oborů architektury, umění a designu z veřejných i soukromých vysokých škol v Prištině. K utváření programu a služeb rezidence tak, aby odpovídaly místním potřebám, zásadně přispívala průběžná pravidelná komunitní setkání. Komunitu ze sousedství jsme vtáhli i do navrhování venkovního prostoru. Zvýšené účasti a pestřejšího složení účastníků dosahujeme prostřednictvím osobní komunikace:, vysvětlujeme naše snahy a povzbuzujeme je, aby se zapojili. Tento přímý přístup vede ke spontánnější účasti a také širšímu spektru hlasů v našem dialogu.

Dbáme také na to, abychom se posouvali i za hranice naší čtvrti. Jeden z našich nejdůležitějších probíhajících projektů, Metamorphosis, se zaměřuje na odhalování historie a kolektivní paměti spojené s opuštěnými budovami. V kontextu Prištiny je řada takových budov spojena s rychlou urbanizací města a společensko-politickými otřesy, které v posledních desetiletích Kosovo ovlivňovaly. Po válce na konci devadesátých let a následných politických změnách došlo v Prištině — podobně jako v mnoha jiných postkonfliktních městech — ke kombinaci rozvoje, zanedbávání a vylidňování. Opuštěné budovy tuto historii rozvratu a proměnlivých komunit odrážejí. Prostřednictvím projektu upozorňujeme na příběhy těchto budov a vyzýváme komunitu, aby se podělila o své úvahy. Iniciativu doprovázejí publikace a výstavy, které dokumentují přínos místních komunit k uchování a interpretaci kolektivní paměti. Prostřednictvím Metamorphosis a dalších site-specific intervencí doslova klepeme na dveře a zveme lidi k účasti na výzkumu kolektivní paměti. Tím, že je do takového výzkumu zapojíme, nejen vytváříme umění, ale také umožňujeme, aby se jejich zkušenosti a příběhy staly součástí vyprávění. Jde o to, zapojit lidi do dialogu a podpořit jejich pocit, že mají podíl na tom, co vzniká.

Prostřednictvím osobního kontaktu a spoluúčasti vytváříme prostředí, ve kterém komunikace vede ke spolupráci a spolupráce k transformaci. Díky tomu překlenujeme rozdíly — mezi lidmi, myšlenkami a příležitostmi — a naše činnost má trvalý a smysluplný dopad.