Čas / zdroje

Co se týče zapojení lidí do procesů umělecké tvorby a práce v kultuře, je třeba zvážit i následující otázku: Kdo má vlastně čas se zapojit? Odpověď souvisí s různými motivy, které mohou člověka vést k tomu, aby věnoval svůj drahocenný (volný) čas participativnímu uměleckému projektu nebo se zúčastnil umělecké vzdělávací aktivity. Výměna vědomostí může být motivem, za nímž se skrývá zvědavost: přicházím na neplacenou aktivitu ve svém volném čase s nadějí, že domů budu odcházet bohatší o zkušenosti a znalosti. Zásadní mohou být přátelské vazby: v případě, že se k aktivitě připojím, protože tam znám lidi, s nimiž cítím spřízněnost, očekávám, že se budu příjemně bavit. Rozhodující může být společný zájem: této aktivity se rozhodně musím zúčastnit, je pro mě důležité, abych svou účastí podpořil*a dané téma. A konečně je silným motivem finanční kompenzace: za účast na uměleckém počinu se nabízí spravedlivá odměna, která mi může finančně přispět.

Toto téma se opakovaně objevuje v naší kulturní praxi s jednotlivými účastníky a účastnicemi i s organizovanými skupinami, i když skupiny se samozřejmě řídí jinou logikou. Skutečně živým a hmatatelným se téma stalo v souvislosti s projektem s organizací Danaida, vzdělávacím centrem a místem setkávání žen v našem sousedství. Sdružení nabízí kurzy němčiny, čtení a psaní a takzvané „základní vzdělání“ určené pro migrantky.

K této situaci sice došlo již před delší dobou, ale dopad má dodnes. V roce 2012 naše umělecké centrum < rotor > navrhlo spolupráci umělkyni Maryam Mohammadi ze Štýrského Hradce. Měla mnoho zkušeností s ohleduplnou prací se ženami, a už tehdy přemýšlela o tom, co by se dalo dělat společně s ženami z kurzů Danaidy. Náš přátelský dotaz se však setkal s nečekanou odezvou: Je nám líto, ale máme tolik práce s výukou našich kurzů, že na spolupráci s umělkyní nemáme čas.

Po zralém uvážení, že se skutečně jedná o smysluplný návrh, jsme si chtěli ověřit, zda by spolupráce přece jen nebyla možná. Nabízelo se řešení začlenit umělecký projekt do učebních osnov kurzů. Výsledkem byl dojemný projekt nazvaný Je to v rukou žen, který tvořil součást plánovaných kurzů. Do projektu nakonec přispělo 118 žen, které si s sebou přinesly předmět, který si vzaly s sebou při své migraci do Rakouska. Umělkyně předměty v rukou žen vyfotografovala. V rámci výukového programu byly ženy vyzvány, aby pohovořily o významu svého předmětu, jeho osobní historii a několika větami ho popsaly. Celé dílo bylo později představeno na výstavě v městském muzeu Graz Museum a navštívila ji i řada účastnic.

Od té doby jsou skupiny s účastnicemi kurzů Danaida součástí stálého publika instituce < rotor >. Vždy se snažíme přizpůsobit potřebám a dosavadním znalostem účastnic kurzu a poskytovat zprostředkování na míru. Tak tomu bylo i v případě workshopu pro Art Space Unlimited, který vedla Nayari Castillo, členka skupiny Forest Encounters. Na workshopu si skupina žen vyměnila různé názory týkající se jejich chápání lesa. Účastnice sepsaly své osobní zkušenosti s lesem, ať už v rodném jazyce, nebo v němčině, a tyto texty se staly součástí sborníku Forest Encounters Glossary [Glosář lesních setkání].

Co nám tento příběh, který začal odmítnutím, říká o ekonomice času? Nevládní organizace, se kterou jsme si přáli spolupracovat, nabízela nabitý program kurzů s jasnými cíli a účastnice se měly naučit konkrétním dovednostem. Na nic jiného nebyl čas. I ženy, které se těchto kurzů účastnily, měly svůj vlastní rozvrh. Mnohé z nich byly zaneprázdněné péčí o děti a každodenními úkony v domácnosti s omezeným rozpočtem. Najít si nad rámec intenzivních kurzů, které navštěvovaly, čas na práci s umělkyní nebo z vlastní iniciativy využít kulturní program či nabídku zprostředkování od uměleckého centra by pro ně bylo náročné. Díky důmyslnému začlenění projektu současného umění do kurzu se tato skupina žen ale přece jen mohla také zapojit.