Prefigurace

Prefigurace je sociální praxe, v níž různé občanské organizace a politická či sociální hnutí nejen usilují o změnu existujícího institucionálního systému, ale tento budoucí vysněný svět žijí již v současnosti. Místo pouhého fantazírování o vzdálené utopii tyto principy a struktury vetkávají do podoby každodenního života. Vytoužený svět není cílem, jehož máme dosáhnout, nýbrž realitou, kterou vytváříme.

Představme si zahradu, kterou budujeme pro budoucnost — takovou, kde se daří rostlinám, které se dovedou přizpůsobovat změnám životního prostředí a snášet extrémní výkyvy počasí. K vytvoření zahrady potřebujeme kousek přírody, a ten potom přizpůsobujeme podle své fantazie. Když ji uzavřeme, stanovujeme nejen fyzickou, ale i symbolickou hranici mezi přírodou a lidmi formovaným prostředím. Budujeme za plotem náš vlastní svět, který je tisíci neviditelných vláken propojený se světem vnějším: komunikace mezi mikroorganismy v půdě a kořeny rostlin nám připomíná, že propojení mezi zahradou a přírodou — mezi vnějším a vnitřním světem — se postavením plotu nepřeruší. Zahrada je (jako) hřiště — místo, kde se setkává svět představivosti a reality. V obou případech jde o určité modely světa, jejichž pravidla se mohou připůsobovat podle toho, jak uvažujeme o světě a o nás samotných v něm, nebo podle toho, jak si svět představujeme. Jde o prostor fantazie, kde je všechno stejně tak reálné, jako nereálné, ale přesto trochu jiné. Můžeme na zahradu pohlížet jako na model prefigurativního organizačního fungování, které je citlivé na sociální a environmentální změny okolí, jako na model, v němž živý svět spoléhající na vnitřní zákony uvádí do praxe odolnost, spolupráci a solidaritu?

Od svého založení v roce 2014 klade OFF-Biennale Budapest důraz na témata jako svoboda, hra, budování komunity, demokracie, solidarita a nezávislost tvůrčí práce. Prefiguraci využívá jako provozní strategii a rozpracovává model, v němž kriticky reflektuje dosavadní společenské normy a zakořeněné mechanismy, které mají tendenci se zpronevěřovat původním účelům. Současně rozvíjí plány budoucnosti, které uvádí do praxe už v současnosti, navzdory nejistému institucionálnímu prostředí. Prozkoumává postupy, které umožňují představovat si věci jinak.

OFF-Playground vzniklo v rámci projektu WHATIFS AND WHYNOTS: OFF-Playground na festivalu documenta 15 v Kasselu v roce 2022, a přestože nabídlo podmínky pro společné dobrodružství, bylo současně i zcela vážným experimentem. Experimentovalo v oblasti prefigurativní politiky na základě přesvědčení, že na oploceném prostoru může umělectvo vytvořit hřiště prostorů, postupů a myšlenek — propojenou síť interakcí —, a to nikoliv překračováním reality, ale spíše se záměrem realitu vytvářet tím, že se sen stane zážitkem. Když vytvoříme „imaginární“ prostor a v něm se věnujeme svým aktivitám, nabízíme ostatním příležitost buď si v něm také najít místo, nebo si vytvářet nové ostrovy, jejich vlastní prostory. Můžeme doufat, že se jednoho dne tyto ostrovy propojí. Pravidla hry tvoří společný výchozí bod, a věříme, že se k nám podobně naladění lidé připojí. OFF „hraje“ institucionálně prostřednictvím různých kurátorských a uměleckých projektů a vizí, prostřednictvím sociální spolupráce. Chováme se, jako bychom byli velká mezinárodní umělecká instituce se solidním financováním a personální základnou i podporujícím prostředím. „Performujeme“ a „prefigurujeme“ nezávislou instituci, jejímž nejsilnějším kapitálem je tato sdílená vize.

Prefigurativní postupy, jejichž příkladem může být právě hřiště nebo zahrada, se používají k překlenutí imaginace a realizace — snaží se vybudovat budoucí změnu dle našich představ v menší vzorové verzi, tady a teď. Nicméně tento přístup, ve kterém je třeba mít neustále aktivovanou imaginaci, může být občas únavný a jeho hybná síla se může zpomalit. Obrysy vize se vytrácejí a představivost se vyčerpává. K dobití baterií je nezbytné, aby se jednotlivé myšlenky — malé ostrůvky — nejen někam posouvaly, ale také podporovaly navzájem. Aby kvetoucí zahradu neviděl a nepocítil jen nejužší okruh, ale i další. Aby na ni zvědavě (a třeba i nedůvěřivě) nakukovali lidé zvenčí. K tomu je potřeba alespoň to, aby si co nejvíc z nás takovou zahradu představovalo a vnímalo ji jako strategický živý obraz přizpůsobený každodennímu světu, který se — byť po drobných krůčcích — přibližuje hmatatelným alternativám současného systému.